Pardubice - Neobyčejný malíř Tomáš Rybička žije od narození s těžkým motorickým postižením. Nemůže chodit ani mluvit, přesto se svým hendikepem kreativně pracuje. S nadhledem, někdy až tvrdohlavě, hledá i malé kroky k tomu, aby se v životě mohl realizovat a smysluplně žít. Před 20 lety začal v Hamzově léčebně v Košumberku malovat štětcem v hlavovém držáku. Další z jeho výstav obrazů byla tento týden zahájena ve foyer sálu Jana Kašpara v budově Krajského úřadu Pardubického kraje. Potrvá do konce dubna.
„Obrazy Tomáše Rybičky jsou skvělé nejen svou obdivuhodnou technikou, ale také vyjádřením emocí autora. Dávají nám všem naději, že s pomocí druhých můžeme zvládnout i mnoho velmi těžkých situací. Ukazují také, že je dobré hledat svůj talent a rozvíjet ho. Rád bych pozval všechny zájemce, aby se přišli podívat na tyto mimořádné obrazy,“ řekl patron výstavy Pavel Šotola, radní kraje pro sociální péči a neziskový sektor.
Tomáš pohledem očí vybírá štětce a také barvy. Ty mu asistent dává na paletu. Malíř si je pak sám nabírá i míchá a nanáší na plátno držené asistentem. Tahy jeho štětce po plátně jsou nenapodobitelné. Každý bod na plátně je vydřen silou jeho vůle. V posledních letech je jeho asistentkou v Domově pod hradem Žampach paní Markéta Novotná.
Společně připravili pro výstavu v Pardubicích krátký pozdrav, který za Tomáše namluvil náhradní hlas podle jeho výběru.
Měl již hodně výstav, v Letohradě, Žamberku, Žampachu, Košumberku, Soběslavi, Svitavách, Pardubicích v kavárně Slunečnice, v Brně či dokonce v Praze v parlamentu. Vystavoval i několikrát v rámci společných výstav, například na Kampě v Sovových mlýnech. Pelhřimovským Muzeem kuriozit byl vybrán a zapsán do České knihy rekordů jako jediný malíř, který maluje hlavou.
V roce 2017 se Tomášovi a jeho týmu podařilo dokončit krátký hraný film TOMÁŠ, kde pomocí sebevyjádření se malbou vypráví svůj nelehký, přesto obdivuhodný postoj k životu. Film je krátký a svojí výmluvností oslovil tisíce lidí. Tomáš silně prožil, že právě o něj má svět zájem. Tento snímek vyhrál cenu za Nejlepší film na mezinárodním filmovém festivale Mental Power Prague Film Festival 2017. V roce 2024 pak získal hlavní cenu na filmovém festivalu v Austrálii a uspěl i ve Francii.
Kromě filmu vznikl rovněž kalendář plný reprodukcí umělcových obrazů. Ten visel a možná stále ještě visí v 300 rodinách. Tento zajímavý počin přinesl mimo seberealizace i finanční obnos, který Tomáš neužil jen pro sebe. Díky němu podpořil též studium malého chlapce z Indie v projektu Adopce na dálku. Tomáš stále hledá, a to jak témata pro svoji tvorbu, tak i své místo v životě. Hledá, kde by jednou mohl možná žít ještě přirozenějším a normálnějším životem.
