ČR – Dnes v noci, tj. z 12. srpna na 13. srpna bude na obloze k mání krásná podívaná v podobě „padajících hvězd“ nebo-li „slz svatého Vavřince“. Tuto noc totiž vrcholí meteorický roj Perseid.
Původem Perseid je prach z periodické komety 109P Swift-Tuttle objevené roku 1862. Prachové částice padají k Zemi a v atmosféře zazáří jako meteory.
Na obloze se tak dnes v noci odehraje oblíbená světelná show. K vidění bude jasný a hustý meteorický roj Perseid. Měsíc letos pozorování ohňostroje „padajících hvězd“ nebude rušit, omezení nastane jen při oblačnosti.
Tento meteorický jev je na noční obloze pozorovatelný už od 17. července a k vidění bude až do 24. srpna. Nejhustší však bude právě dnes v noci. Jeho maximum nastane v neděli 13. srpna dopoledne, tedy za dne, a to není možné spatřit lidským okem. Radarové pozorování však možné bude.
„Více perseid uvidíme v druhé polovině noci, kdy bude radiant roje v souhvězdí Persea vysoko nad obzorem a žádný meteor se nám tak neschová pod obzor,“ uvádí Pavel Suchan, tiskový tajemník Astronomického ústavu Akademie věd
Perseidy jsou známy už téměř 18 století
První zmínky o tomto úkazu pocházejí již z poloviny 3. století našeho letopočtu v souvislosti s umučením svatého Vavřince (~230-258). Ten byl jedním z církevních hodnostářů strážících majetek v Římské říši. Při pronásledování křesťanů prý neuposlechl příkaz krutého římského císaře Valeriána odevzdat církevní majetek vládci a raději jej rozdal chudým. Podle zaznamenaných svědectví několik dní po jeho popravě dne 10. srpna 258 padaly z nočního nebe „třpytivé slzy“ a od této události jsou Perseidy lidově označovány jako „slzy svatého Vavřince“.
Že se ale jedná o astronomický úkaz, prokázal až italský astronom Giovanni Schiaparelli (1835-1910) v druhé polovině 19. století. Jako první na světě popsal přímou spojitost meteorů s kometami a dokonce určil, že Perseidy mají svůj původ v prachových částicích uvolněných z periodické komety 109P Swift-Tuttle, která byla objevena dvěma americkými astronomy v roce 1862. Kometa s periodou 134 let se naposledy nacházela nejblíže Slunci v roce 1992 a znovu projde přísluním až v roce 2126. Pravidelně nám ji ale připomíná roj Perseid tím, jak Země každý rok mezi 17. červencem a 24. srpnem prochází na své dráze prachovým proudem rozptýleným za kometou. Prachové částice zvané meteoroidy se střetávají se Zemí a v atmosféře zazáří jako meteory (lidově „padající hvězdy“). Protože tyto částice mají rozměry zpravidla menší než zrnka písku a jsou složeny z křehkého kometárního materiálu, při průletu zemskou atmosférou se zcela vypaří. Pozorovat je můžete déle než měsíc okolo maxima roje. Ale nejvíce jich však padá v době, kdy se Země ocitá v nejhustší oblasti proudu meteoroidů, vždy kolem 12. srpna.
Název roje podle souhvězdí Persea
Název meteorického roje Perseid je odvozen od souhvězdí, z jehož směru meteory vlivem perspektivy zdánlivě vylétají. Meteoroidy roje Perseid vstupují do atmosféry rychlostí 59 km/s a začínají zářit ve výšce okolo 120 km nad povrchem Země. Pohasínají o desítky kilometrů níže, v případě větších Perseid i méně než 80 km nad zemským povrchem. Vlétají přitom do atmosféry z jednoho směru. Proto se nám zdá, jako by jejich dráha vycházela z jediného bodu na obloze, který se odborně nazývá radiant. Právě ten v době maxima roje leží v horní – severovýchodní polovině souhvězdí Persea. Vzhledem k tomu, že toto souhvězdí u nás vůbec nezapadá, létají meteory po celou noc. Nejvíc jich ovšem spatříme od půlnoci až do rozbřesku, neboť v té době je Perseus již velmi vysoko nad obzorem a stoupá takřka k nadhlavníku.